Na koncert jsem se hodně těšila, měla to být taková náplast na bolavé místo, které zůstalo po zrušeném koncertu Rock Meets Classic . Taky složení Over The Rainbow mě do Zlína doslova přitahovalo a když jsem si koupila lístek, říkala jsem si, že na to radši nebudu myslet a nebudu se těšit, ale prostě to nešlo. Spíš jsem se bála než těšila do poslední chvíle a když přišel ten den, byla jsem plná očekávání. Už výjezd do Zlína byl dramatický, když jsme se trochu zasekli ve Valašském Meziříčí, ale na místo jsme dorazili i tak brzo a v Masters Of Rock Cafe ještě plno nebylo. Po nenápadném postávání opodál jsme se přesunuli před sál a očekávali devatenáctou hodinu, kdy se mělo pouštět dovnitř, ale čím víc se 19h blížilo, tím intenzivněji bylo slyšet zkoušení Over The Rainbow a pak po chvilce ticha i předkapelu Staří psi. Bylo nám jasné, že se tak brzo pouštět nebude a nakonec jsme čekali do třičtvrtě na osm a to už byli někteří hodně otrávení. Když se dveře otevřely a dostali jsme pokyn, že můžeme dovnitř, začli se všichni tlačit a protože se otevřely i druhé dveře, měla jsem co dělat abych stihla první řadu, ale podařilo se mi dostat k podiu a stáli jsme po pravé straně od mikrofonu zpěváka.
Po předkapele Staří psi už všichni netrpělivě čekali, ve 21:15 se setmělo a na podiu se konečně objevili Joe Lynn Turner, Bobby Rondinelli, Greg Smith, J.R.Blackmore a Paul Morris, celá sestava Over The Rainbow. Začli skladbou Tarot Woman a hned mi bylo jasné, že něco není v pořádku. J.L.Turnera téměř nešlo slyšet a přímo u nás měl odposlech J.R.Blackmore. Říkala jsem si, že to je asi ze začátku, že se to srovná, ale po několika skladbách, kdy zazněly hity Man On The Silver Mountain, Long Live Rock ´n´ Roll, Kill The King i moje oblíbené Street Of Dreams a I Surrender, jsem byla čím dál víc nervózní a přepadal mě pocit bezmoci, protože i když výkony všech byly skvělé a bez chyby, opravdu jsme J.L.Turnera skoro neslyšeli, snad jen v pasážích, kdy J.R.Blackmore zrovna nehrál, ale takových chvílí moc nebylo. Nechci říct, že bych ho chvilkama proklínala, protože jeho výkon byl obdivuhodný, a on za to samozřejmě nemohl. Už jsem i myslela, že odejdu dozadu, že tam snad je lepší zvuk, ale ten kontakt s kapelou v první řadě bych zase ztratila, a tak jsem celý koncert kvůli tomu dá se říct protrpěla, ale na druhou stranu jsem si užívala tu hudbu kolem. Všichni do toho skutečně dali všechno a chvilkama jsem i na špatný zvuk zapomněla, když mi postupně podali ruku J.L.Turner, J.R.Blackmore a Greg Smith. A když zazněla moje nejoblíbenější Since You´ve Been Gone, byla jsem v sedmém nebi a nálada se mi o 100% zlepšila. V zápětí jsem ale byla zase zklamaná, protože v momentě, kdy dochází ve skladbě k modulaci do jiné tóniny, najednou skladba skončila a měla jsem pocit, že se mi to snad zdá. Nejlepší část skladby a prostě ji nedohráli. Byl to sice přídavek, ale měla být celá, tak jak ji všichni znají. Tenhle "detail" mě mrzel snad ještě víc, než celý zvuk a než jsem se z toho vzpamatovala, byl najednou konec koncertu a odjížděli jsme domů. I když se kapela vracela dvakrát a celý koncert se tak prodloužil a trval téměř 2 hodiny, rozčarování ze špatného zvuku způsobilo, že jsem měla sem tam pocit, jestli vůbec nějaký koncert byl a doma mi ho nějakou dobu nejvíc připomínal růžový netopýr na ruce, kterého nám natiskli na ruku při vstupu. Když se ale postupně ke koncertu vracím, byl to i tak jeden z velkých zážitků, na které se nezapomíná a to nejenom z té špatné stránky…Takové skvělé muzikanty člověk nevidí a neslyší každý den…
What is a salutary blood power
(Awishiscique, 8. 10. 2018 22:11)